It's Britney, Bitch!

Autobiografie zpěvačky Britney Spears vyjde v češtině. Ve světě zbořila žebříčky.

Na tohle fanoušci a fanynky popmusic dlouho čekali. Životopis zpěvačky Britney Spears, který ve světě zaujal miliony čtenářů, posbíral prestižní ocenění a zbořil žebříčky prodejů, vyjde i u nás. Český překlad otevřené zpovědi kontroverzní popové princezny přináší nakladatelství Bourdon.

 

Britney Spears je jednou z nejpopulárnějších umělkyň historie populární hudby. Zpěvačka
takových hitů, jako je Baby One More Time, Toxic nebo Piece of Me, během své čtvrtstoletí
dlouhé kariéry posbírala všechna myslitelná ocenění, například Billboard Music Award, MTV
Video Music Award, dokonce i nejprestižnější cenu, Grammy. Nyní se vrhla i na knižní trh.
Čekal se trhák. A dostavil se.

Kniha The Woman in Me (Žena ve mně) vyšla v angličtině koncem loňského roku. Jen v USA
se jí prodaly přes dva miliony výtisků, z toho přes milion v prvním týdnu. Stala se

nejpopulárnější biografií podle čtenářů respektovaného portálu Goodreads, dokonce dosáhla
na cenu Goodreads Choice Awards 2023 za nejlepší životopis. Porazila tak knihy jiných
světoznámých celebrit včetně prince Harryho, Paris Hilton nebo Pamely Anderson.

Vůbec na ní nezáleželo

Zpěvačka v knize zcela otevřeně popisuje své zážitky z hudebního průmyslu. V minulosti
vystupovala s takovými hvězdami jako Madonna, Michael Jackson nebo skupina Aerosmith.
Vždy vypadala perfektně a odvedla skvělý výkon. Její vášeň pro hudbu a taneční
choreografie ohromovala i ty, kteří nejsou příznivci popu.

Jenže jaký byl skutečný život nejsledovanější hudební hvězdy přelomu milénia? Co skutečně
zažívala holčička, která se na pódiu objevila již ve svých devíti letech? Dospívající dívka, jež
podepsala svou první nahrávací smlouvu ve svých patnácti letech? A co žena, nad níž ve 28
letech znovu převzala kontrolu rodina, aby ji v rámci nedůstojného opatrovnictví ovládala?

Britney v roce 2008 po sérii nervových zhroucení, kdy každý den plnila titulní stránky bulváru,
skončila v psychiatrické léčebně. V tu chvíli se všichni obávali, že jí jde o život. Soud proto
svěřil plnou kontrolu nad osudem mladé ženy jejímu otci. Jenže přechodné opatření se
nakonec pořádně protáhlo. Otec nad Britney vládl celých 13 let. Dospělá žena nemohla
rozhodnout ani o tom, zda si může vzít milovaného muže nebo s ním mít dítě. „Trýznili ji,“
konstatoval po přečtení knihy prestižní časopis TIME.

Šokující otevřenost

Detaily kontrolovaného života s všudypřítomnými paparazzi v zádech vám nedovolí knihu
odložit. Britney popisuje, jaké to je, když člověk ztratí možnost rozhodovat o svém vlastním
životě. Když hledá svou osobnost, ale ti nejbližší – členové rodiny – vám ji chtějí vzít a
přetvořit vás v to, co nejvíce vyhovuje jejich záměrům.

„Pohled do mysli Britney Spears vás vtáhne a nepustí, dokud nedočtete poslední stránku,“
popisuje Sylvie Pilipová, ředitelka nakladatelství Bourdon. „Čekejte pozoruhodnou upřímnost.
Svérázný humor. Budete obdivovat obrovskou sílu ženy, která dlouho toužila sama
odvyprávět svůj příběh. Podle svých vlastních podmínek. A povedlo se jí to až nyní.“

Sama zpěvačka ke knize podotkla: „Snad pomůže lidem, kteří se cítí osamělí, zranění nebo
jsou nepochopení.“

V češtině vyjde kniha pod názvem Žena ve mně v květnu 2024.

 

Výběr reakcí zahraničních médií

„Kniha odhaluje mnohé o životě Britney Spears v záři reflektorů. Zaslouženou hořkost mírní
trvalým, neodbytným optimismem.“ New York Times

„Příběh o svobodě, po níž následovalo uvěznění.“ Time

„Celou tu dobu Britney zbavovali síly. Konečně má své slovo.“ The Guardian

„Dechberoucí.“ Independent

Britney Spears

Popová ikona Britney Spears je držitelkou několika platinových desek, nositelkou ocenění
Grammy a jednou z nejúspěšnějších a nejuznávanějších umělkyň na hudební scéně.

Celosvětově prodala přes 100 milionů desek, v roce 2021 ji časopis Time zařadil mezi 100
nejvlivnějších osobností světa a její album Blackout bylo v roce 2012 zařazeno do knihovny a
archivu Rokenrolové síně slávy.

Britney Spears žije v kalifornském Los Angeles.

Patrik Hartl znovu ovládl cenu Český bestseller. Za Gazely získal ocenění v hlavní kategorii

Nejnovější román Patrika Hartla Gazely se dočkal dalšího mimořádného úspěchu. Zvítězil totiž
v hlavní kategorii prestižního ocenění Český bestseller, kterou síť knihkupectví a e-shop
KNIHCENTRUM pravidelně uděluje komerčně nejúspěšnějším knihám uplynulého roku. Patrik Hartl
zvítězil nad zhruba osmi tisíci dalšími knižními tituly a odnesl si trofej v podobě sošky z ateliéru
akademického sochaře Olbrama Zoubka.

Vyhlášení vítězů se uskutečnilo 1. března 2024 v ostravském Domě knihy. Ocenění bylo rozděleno
celkem do deseti kategorií, které zahrnovaly nejen českou beletrii, ale také překladovou literaturu,
kuchařky, odborné texty nebo literaturu pro děti a mládež.

Vedle Hartlových Gazel byla oceněna i díla v dalších kategoriích, například v oblasti překladové
beletrie zvítězil Robert Bryndza s thrillerem Tíživé ticho. Cenu čtenářů, o které z už šího výběru
hlasovala sama veřejnost, si odnesla cenu spisovatelka Alena Mornštajnová za román Les v domě.
Zvláštní ocenění za více než milion prodaných výtisků obdrželi manželé Jana a Roman Vaňkovi.

Přehled vítězných titulů

Český bestseller 2023
Patrik Hartl: Gazely

Překladová beletrie pro dospělé
Robert Bryndza: Tíživé ticho

Kuchařky
Josef Maršálek, Tereza Bebarová: Buchty po ránu

Odborná a populárně naučná literatura pro dospělé
Alena Činčerová, Barbora Jarošová Kinská: Modrá krev

Literatura pro děti a mládež
Jeff Kinney: Deník malého poseroutky: Škola na odstřel

Sportovní publikace
Václav Tichý, Zdeněk Pavlis: Panenka

Nejprodávanější audioknihy
Jo Nesbo: Zatmění, načteno Davidem Matáskem

Nejposlouchanější audioknihy v AudiotekaKlubu
Petr Kolečko: Tirák, načteno Jakubem Prachařem, Janou Strykovou a dalšími interprety

Biografie
Martin Moravec: Marek Dvořák – Mezi nebem a pacientem

Erotická literatura
Sharon Page: Karmín

Angličané považovali Skoty vždycky za barbary, říká autorka historického románu Královnin klenotník

Jean Findlay je skotská spisovatelka, divadelnice a nakladatelka. Mezi její nejoceňovanější díla patří historický román Královnin klenotník, který na jaře letošního roku vydává nakladatelství Bourdon. S autorkou jsme se bavili právě o tomto díle zasazeném do doby plné přelomových historických událostí i nesmrtelných osobností v čele se samotným Williamem Shakespearem.

Vaše kniha se odehrává na bouřlivém počátku 17. století, tedy v době Shakespeara, ale také čarodějnických procesů a náboženských válek. Proč jste si vybrala právě toto období?

Do Edinburghu jsem se vrátila po dvaceti letech strávených v Londýně v roce 2014, kdy se konalo skotské referendum o nezávislosti.  Tato událost mě přiměla podívat se na původní zrod dnešního Spojeného království, ke kterému došlo v roce 1603 za vlády původem skotského krále Jakuba I. Stuarta.

Hlavním hrdinou příběhu je George Heriot, skutečný finančník a klenotník ve službách Jakubovy manželky, královny Anny Dánské. Proč jste si vybrala právě jeho?

Mohou za to ve skutečnosti moji dva synové. Ti totiž začali chodit do školy, která nese Herioto jméno a sám klenotník ji v roce 1628 zakládal. Když každý den chodíte po kamenech z dávných časů, někdy je i spolu s jejich obyvateli přivedete k životu.

A co vás fascinovalo na Heriotově paní, královně Anně?

V prvé řadě asi to, že se stala panovnicí nesmírně mladá, vždyť to byla teprve dospívající dívka.  Poslední skotská královna, Jakubova matka, skončila ve vězení, a nakonec i na popravišti. Když byla Anna ochotná ujmout se tak nebezpečné role, muselo to znamenat, že je buď nesmírně odvážná, nebo nemá dostatek informací.

Historici povětšinou nebyli k Anně příliš laskaví a naznačují, že byla spíše prostoduchá. Když jsem ale spatřila anonymní portrét z roku 1603, viděla jsem na něm bystrou a inteligentní ženu. Musela se vypořádat s velkými výzvami a já jsem ji toužila čtenářům znovu představit na základě těch několika málo zaznamenaných událostí, kterých se měla účastnit.

Velmi mě například zasáhl strašlivý příběh, kdy se Anna snaží navštívit svého syna a vzít ho s sebou do Anglie. A protože jí to šlechta nedovolí, bije se do svého těhotného břicha tolik, že vyvolá potrat. Snažila jsem se nahlédnout do jejích pohnutek a pochopit bolest matky násilně odloučené od svých dětí.

Mezi mnoha dalšími postavami románu je i český vyslanec Lukáš z Modřic. Můžete nám o něm a jeho roli v příběhu prozradit něco víc?

V té době působil u anglického dvora skutečně velvyslanec, který se měl snažit krále Jakuba přesvědčit, aby se postavil na stranu protestantského povstání v Čechách. Můj Lukáš z Modřic z postavy tohoto muže vychází, ale zároveň je fiktivní. Přiznám se, že mi inspiraci pro jeho jméno poskytl chorvatský fotbalista Luka Modrić, který hrál na mistrovství světa v roce 2019, když jsem právě na knize pracovala. Ostatní se dívali na zápasy a Luka Modrić se z televizní obrazovky prostě převtělil do postavy v mé knize.

Jedním z hlavních témat knihy je střet mezi skotským a anglickým světem, který provází spojení dvou dříve často znepřátelených korun pod jedním panovníkem, stuartovcem Jakubem I. Jak se v této době na sebe Skotové a Angličané navzájem dívali?

Angličané obvykle považovali Skoty za divoké, nekultivované a barbarské – a tento pohled se ostatně dodnes příliš nezměnil. Chtěli také Skotsko kolonizovat a ovládnout. Skotové považovali Angličany za bohaté, zhýralé a dekadentní. Anglie měla vždy desetkrát více obyvatel než Skotsko a vždy byla mnohem mocnější.

V původní verzi románu mluví vaše skotské postavy skotským jazykem. Co je to vlastně skotština? Myslím, že mnoho našich čtenářů překvapí, že jde o samostatný jazyk.

Skotština pochází ze stejného jazykového základu jako angličtina, avšak díky skotské poloze na obchodních cestách má větší podíl baltských a germánských vlivů. V době krále Jakuba se na dvoře mluvilo středoskotsky a také řadou dalších evropských jazyků. Sám Jakub byl známý lingvista a v raném věku se naučil latinsky a řecky.

Fascinovaly ho překlady žalmů a jakmile získal na anglickém trůně bohatství, pustil se do financování úplného překladu Bible do angličtiny. Tato takzvaná Bible krále Jakuba je nádherně přeložena a říká se, že je spolu se Shakespearem základním kamenem anglického jazyka. Jakub byl mimochodem Shakespearovým velkým sponzorem a jako první mu dal doživotní místo u dvora, čímž mu umožnil plně se soustředit na psaní bez toho, aby se musel obávat o nedostatek financí.

Snad můžeme prozradit, že připravujete další historický román, tentokrát zasazený především do renesanční Prahy. Na co se můžeme těšit?

Pokračování Královnina klenotníka vypráví příběh dcery Jakuba a Anny, Alžběty Stuartovny, která se provdá za Fridricha Falckého a v roce 1620 se na krátkou dobu stanou českým „zimním“ králem a královnou.  Nejsou oblíbení a bitva na Bílé hoře je navždy pošle do vyhnanství v Haagu. Srdcem románu je právě jejich pobyt v Praze, kde se ocitnou uprostřed přelomových událostí české reformace.

K sepsání Dívky s hodinovým strojkem mě inspiroval skutečný případ únosů dětí v Paříži i kouzelný svět mechanických výtvorů, říká britská spisovatelka Anna Mazzola

Anna Mazzola je britská spisovatelka a lidskoprávní advokátka, která píše historické romány a pod pseudonymem Anna Sharpe také právnické thrillery. Její v pořadí třetí kniha, Dívka s hodinovým strojkem, se loni v Británii stala jedním z nejúspěšnějších historických románů. A právě o této knize jsme se autorkou bavili v našem rozhovoru.

 

 

Děj Dívky s hodinovým strojkem se odehrává v Paříži 18. století za vlády krále Ludvíka XV. To není pro současný historický román příliš obvyklé zasazení – narozdíl třeba od tudorovské Anglie. Co vás na této době a místě přitahovalo?

Při rešerších jsem narazila na skutečný případ, kdy se koncem roku 1750 začaly z pařížských ulic ztrácet děti. Proto jsem se rozhodla zasadit děj právě do tohoto roku. Jde o opravdu zajímavé a málo zpracované historické období. Všichni jsme četli knihy odehrávající se v revoluční Francii a tohle byla dobrá příležitost prozkoumat dobu těsně před ní, kdy už ve společnosti panovala obrovská nespokojenost s monarchií a strašlivou sociální nerovností.

Jak velká část příběhu vašeho románu vychází ze skutečných historických událostí? A z jakých pramenů jste vycházela?

Velká většina příběhu je inspirována skutečnými událostmi, zejména výše zmíněným případem zmizelých dětí. Na reálném základu ale stojí také vztah mezi madame de Pompadour a francouzským králem Ludvíkem XV. U obojího jsem nicméně použila značnou uměleckou licenci, abych dosáhla něčeho s nádechem fantastična.

Z 18. století pocházejí různé zprávy o zmizelých dětech, včetně novinových příběhů a deníků. Jistý právník jménem Barbier si zapsal: „Již týden se mezi lidmi šíří, že se po různých pařížských čtvrtích potulují přestrojení policejní strážníci, kteří unášejí děti, chlapce a dívky ve věku od pěti, šesti do deseti let, a nakládají je do připravených vozů. Někteří říkají, že děti posílají do kolonií nebo do války. Další se domnívají, že je policie využívá k vymáhání výkupného. Jiní si zase myslí, že jde o něco mnohem temnějšího.“ 

Barbier na jednom místě hovoří o přesvědčení, že děti ukradl jakýsi kníže a koupe se v jejich krvi. Tento městský folklor mi posloužil jako inspirace pro část příběhu.

Děj vaší knihy je vyprávěn z pohledu tří žen z různých společenských vrstev. Jak moc byl život žen v Paříži 18. století předem určen? Měla žena vůbec šanci se v tomto světě ovládaném muži skutečně prosadit?

Třída byla velmi pevně zakotvená a bylo obtížné se z ní vymanit – a to jak pro muže, tak pro ženy. Francouzské ženy byly navíc z velké části omezeny na působení v domácnosti. Některé ženy z vyšších vrstev si dokázaly zajistit moc a vliv, například ty, které v době osvícenství vedly salony. Pro chudé ženy však byla situace mnohem obtížnější. 

Na začátku románu hlavní hrdinka Madeleine říká, že jediný způsob, jak může chudá žena v Paříži zbohatnout, je položit se na záda. To byla do značné míry pravda. Možnost společenského vzestupu byla omezená a pro ženy z nižších vrstev představovala prostituce jeden z mála způsobů, jak přijít k penězům. Proto se k ní uchýlilo tolik žen. Ty nejúspěšnější z nich se pak stávaly bohatými kurtizánami. Madame de Pompadour je ovšem vzácným příkladem měšťanské ženy, která dosáhla nejen značného bohatství, ale i moci. Stala se v podstatě politickou poradkyní krále, což bylo v té době neslýchané.

Díky Dívce s hodinovým strojkem jsem objevil zázračný svět automatů – úžasně komplexních mechanických přístrojů zkonstruovaných v době, kterou často považujeme za „předmoderní“. Jak jste na ně přišla? 

Automata mě fascinují už od dětství. Tenhle dlouholetý zájem mě také přivedl k napsání Dívky s hodinovým strojkem. Mám ráda ten zvláštní pocit, když se díváte na něco, co vypadá jako člověk, ale přitom je to ve skutečnosti stroj. Automata byla v podstatě prvními počítači, ale v 18. století našla využití převážně jako složité a drahé hračky pro bohaté.

Postava doktora Reinharta je částečně inspirována geniálním švýcarským výrobcem automatů Jacquesem de Vaucansonem, který se vyučil anatomem i hodinářem. K jeho úžasným výtvorům patřil Flétnista (figurka v životní velikosti, která hrála repertoár dvanácti písní) a nejznámější zlatá Trávicí kachna, která uměla mávat křídly, pít vodu a zdánlivě trávit obilí a vyprazdňovat se. Jeho kouzelné vynálezy obdivovala celá Evropa, včetně francouzského krále.

Můžete nám uvést nějaké další příklady vašich oblíbených skutečných automatů? Je ještě možné prohlédnout si některý z nich na vlastní oči?

Jedním z mých nejoblíbenějších automatů je stříbrná labuť Josepha Merlina, která je stále k vidění v Bowesově muzeu v Anglii. Je to nádherný a nesmírně důmyslný vynález. 

Pro knihu jsou ještě důležitější tři automaty na panenky vytvořené rodinou Jaquet–Droz, zejména „Spisovatel“ – pohyblivá figurka chlapce, kterého lze naprogramovat tak, aby napsal libovolný text o délce až 40 písmen. Při psaní sleduje text očima a jeho hlava se pohybuje, když si vezme inkoust do brku. Je to až strašidelné!

Pokud zavítáte do Paříže, doporučuji navštívit Musée des Automates, které se nachází ve sklepení ze 16. století. A jestliže navštívíte Musée des Arts et Métiers, můžete si prohlédnout automat hrající na klavír, který kdysi patřil Marii Antoinettě. Doufám také, že si budu moci jednou na vlastní oči prohlédnout slavný pražský orloj.

Promluvme si o vašem spisovatelském procesu. Začínáte pečlivou rešerší, po které následuje podrobná synopse celého děje? Nebo je to spontánnější a necháváte příběh tak nějak samovolně rozvíjet?

Každý to má trochu jinak a neexistuje žádný „správný“ způsob psaní. Já osobně na začátku provádím rozsáhlý výzkum, abych získala nápady na příběh, cítila se dostatečně jistá ohledně světa, který vytvářím, a byla schopna načrtnout celkový děj. Chci mít jistotu, že můj děj a postavy jsou věrohodné a nebudu je muset později výrazně přepisovat.

Poté si knihu rozvrhnu a napíšu pracovní verzi. Během psaní si zaznamenávám další otázky, na které potřebuji odpovědět. Snažím se v průběhu samotného psaní vyhnout přílišnému bádání, protože je mnohem snazší bádat než psát, a tak se mi stává, že se mé dvě hodiny psaní nějak zvrhnou ve dvě hodiny čtení a tweetování o nějakém obskurním, ale nakonec nepodstatném tématu.

Jak se vám daří propojovat historii a fikci? Dáváte přednost co největší věrnosti známým faktům? 

K faktům ve své fikci přistupuji poměrně přísně. Snažím se jich držet, kdekoli je to možné, a přesně vylíčit dané období. Ale někdy je přece jen nutné se od zaznamenané historie odchýlit, abych vyhověla požadavkům příběhu. Nepředstírám, že píšu literaturu faktu, a zejména v případě Dívky s hodinovým strojkem jsem se snažila o román s lehkým nádechem fantastična.

Paříž, kterou líčím, je tedy dobově věrná, pokud jde o to, jak by vypadala a jak by se v ní žilo, ale příběh, který je v centru románu – o Madeleine, Véronique, madame de Pompadour a hodináři –, je zcela smyšlený. Každý autor k tomu zkrátka přistupuje jinak. Důležité je, abyste si na začátku ujasnili, jaká pravidla si stanovujete a kolik autorské licence si můžete dovolit!

Napadlo vás někdy, co všechno předchází tomu, než knížka zamíří na pulty v knihkupectvích? Cesta, kterou musí urazit, než se dostane ke svému čtenáři, je dlouhá a my si ji v dnešním článku projdeme společně s hostem našeho podcastu Bžučtení – spisovatelem Františkem Kalendou. František již vydal fantasy román Dcera labyrintu a nedávno mu vyšla nová historická detektivka Zpověď posledního mnicha. V nakladatelství Bourdon pracuje jako odpovědný redaktor a jeho úkolem je provázet jednotlivé knížky celým procesem jejich vydávání.

 

*Obrázek byl vygenerován nástrojem umělé inteligence na platformě Canva.

 

Jaká byla tvoje cesta k práci v nakladatelství?

Moje práce v nakladatelství je takovým logickým vyvrcholením toho, že jsem odmalička miloval knížky, přečetl jsem jich obrovské množství a miluju je dodnes. Už od poměrně raného věku jsem se začal věnovat psaní a několik knížek jsem od té doby vydal. Mezitím jsem vystřídal i role v akademické sféře a médiích a nakonec jsem se mohl začít věnovat tomu, co mě baví ze všeho nejvíc – práci s knížkami.

Existují nějaká kritéria, která musí kniha nebo rukopis splňovat, abychom je vybrali do edičního plánu?

Kritérií je několik. Nejdůležitější je příběh a nápad. Knížku, která nemá dobrý příběh nebo alespoň zajímavý nápad nemá cenu vydávat. Zajímá nás také styl, ze kterého poznáme, jestli daný autor umí psát. Posledním kritériem je žánr, který musí odpovídat tomu, co chceme v nakladatelství vydávat.

Celý proces vydávání knihy, od objevení nadějného cizojazyčného díla nebo dopsání českého rukopisu až do expedice z tiskárny trvá minimálně jeden rok, ale někdy i podstatně déle. Pokud se v nakladatelství vybere nějaká kniha k vydání a redakční rada ji schválí, rozběhne se proces získávání práv, který někdy může být až detektivní. Zjistit, kdo vlastní autorská práva k rukopisu nebo knize není úplně jednoduché. Může to být sám autor, zahraniční nakladatelství nebo literární agentura. Ty jsou běžné především pro velké zahraniční spisovatele a spisovatelky.

Kdo další vstupuje na scénu a podílí se na tom, aby knížka vyšla?

U zahraničního díla je velice důležitou osobou překladatel. Dále redaktor a korektor, což někdy může být tatáž osoba. Redaktor s knihou začíná pracovat ve fázi, kdy se dá ještě poměrně výrazně měnit. Pomáhá se stylem, strukturou příběhu a upozorňuje na případné logické nesrovnalosti. U zahraničních knih se stará především o to, aby „zněla” česky a např. opravuje slovosled. Korektor nastupuje ve finální fázi a jeho úkolem je opravovat pravopisné chyby a překlepy a celkově se stará o to, aby se kniha ke čtenářům dostala v co nejčistším a nejčtivějším stavu. Do procesu poté vstupuje sazeč, který knihu připravuje do podoby k tisku a grafik, jehož úkolem je navrhnout nejen obálku, ale i celkový vhled knihy. Potom už máme téměř hotovo a zbývá jen vybrat tiskárnu a vytištěnou knihu následně zaslat distributorům.

Pojďme se podívat na jeden konkrétní titul – Parazitickou mysl. To je mezinárodní bestseller od profesora Gada Saada, který popisuje tzv. myšlenkové patogeny, resp. nebezpečné myšlenky, které nás mohou připravit o zdravý rozum a intelektuální svobodu. Jak probíhalo vydávání téhle knihy?

Když se redakční rada shodla, že je to vhodný titul, který má potenciál zaujmout české čtenáře a třeba i vyvolat diskuzi ve společnosti, oslovili jsme přímo profesora Saada. On je velmi komunikativní a předal nám kontakt na agenturu, se kterou jsme vyjednali práva. Potom jsme se obrátili na překladatele a začali jsme sestavovat tým, který se bude podílet na českém vydání. Celý proces okolo vydání Parazitické mysli byl poměrně komplikovaný. Došlo k několika zdržením, ale to se občas stává a člověk s tím musí počítat.

Na závěr by mě a určitě i naše čtenáře zajímalo, jak se pozná úspěšná knížka? Dá se tenhle X-faktor odhalit nebo alespoň předvídat?

U zavedených autorů je to jednodušší – když Patrik Hartl vydá novou knihu, dá se předpokládat, že se jí povede velice dobře. Také některé žánry jsou u českých čtenářů oblíbenější, ale myslím, že ve finále záleží především na tom, jestli je ta kniha dobrá, protože ta si svého čtenáře vždycky najde.

 

Nyní už znáte odpověď na otázku Jak se vydává kniha? Není to zdaleka tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale stojí za to tuhle cestu projít s každou jednou knížkou, protože pro každou se najde čtenář, který si ji oblíbí.

Překvapilo vás na procesu vydávání knih něco? Napište nám to do komentářů nebo na naše sociální sítě. Nezapomeňte nás také sledovat na Instagramu a Facebooku, aby vám neunikly novinky.

Budeme se na vás těšit v dalším díle našeho podcastu nebo u dalšího článku.

Search
cartcrosschevron-down